Warez Fórum - Články - Škola

16 Duben 2024, 11:07:07 dopoledne
Vítejte, Host

Zobrazit nejnovější příspěvky.

Novinky:

VPS hosting - Hodnost PATRON - Prodloužená Trička - imgBank.cz - Geek Trička - INZERCE

Fórum bez Reklam

Hledat

Škola

Odeslal: Alex Datum: 07 Srpen 2012, 19:17:48 odpoledne Zobrazeno: 5305

Když jsem seděla před ředitelnou naší školy, stále jsem nevěděla, co od toho čekat. Přemýšlela jsem, jestli ta blbá sousedka nepráskla, kdo rozbil okno na škole. Rozhodně jsem ale byla hodně vynervovaná, takže když si mě konečně zavolala ředitelka Jonesová, bylo to pro mě skoro jako vysvobození. Vešla jsem do ředitelny. První co mě překvapilo, byla přítomnost pana Reeda. Pan Reed byl 40 letý školník, který většinu života strávil v armádě a jeho postava i přístup tomu odpovídali. Ředitelka byla 30 letá mladší, ambiciózní potvora se sportovní postavou a povýšeneckým přístupem. Usadila mě a začala. „Slečno Preisová, máme tu menší problém. Pan školník našel ve Vaší skříňce tyto čtyři sáčky. Dle jeho názoru se pravděpodobně jedná o heroin. Vzhledem k množství budeme informovat policii. Můžete počítat s vyšetřováním a samozřejmě bezpodmínečným vyloučením ze školy. Můžete se k tomu vyjádřit, i když si nedovedu představit, co byste na svoji obhajobu mohla uvést. Když skončila, byla jsem jako opařená a nemohla jsem ani mluvit a tak jsem pouze zavrtěla hlavou, že nemohu nic říci. Můj strach se ale velice rychle začal měnit na zlost a podle hesla nejlepší obrana je útok jsem začala. „Jak jste si mohli dovolit hrabat se mi ve věcech? Jak to, že mi nikdo neřekl, že jste mi otevřeli skříňku? Nejen, že nebude vyšetřování, ale jestli se toto někde začne řešit, buďte si jistí, že já zažaluji Vás a oba dva skončíte nejen ve škole, ale půjdete rovnou do vězení. Do této chvíle byl pan Reed v klidu a stál za stolem vedle ředitelky. Když jsem ale dokončila větu, ani nevím jak, se objevil vedle mě a vrazil mi facku, že jsem byla ráda, že ještě sedím. Načež mi řekl. „ Než začneš někomu vyhrožovat, ověř si, jestli můžeš výhružku splnit. Nyní mi ukázal část smlouvy, kterou podepsali moji rodiče na začátku roku, vzhledem k tomu, že mi bylo pouze 17 let a nebyla jsem plnoletá. Tady bylo uvedeno, že veškeré vybavení, včetně skříněk je majetkem školy a rodiče dávají souhlas k preventivním kontrolám ve skříňkách. Udělalo se mi nevolno a zatmělo se mi před očima. Toto nebyly malé problémy, jako když nás učitel chytil s chlastem. Velice rychle jsem přemýšlela, co s tím, ale nic mě nenapadalo. Ředitelka mi řekla, že můžu odejít a že mě zavolá, až přijede policie. V té chvíli jsem si uvědomila, že hraju o vše. Otočila jsem se na ředitelku a mezi vzlyky jsem ji prosila, aby policii nevolala, že přijmu jakýkoli trest v rámci školy. Ředitelka mi řekla, že se poradí s panem školníkem a rozhodnutí mi sdělí po vyučování, ať přijdu k ní. Každopádně se nesmím přiblížit ke skříňce, kde byly drogy.

   Po vyučování jsem stála u ředitelny a čekala jsem na rozhodnutí. Ve škole už prakticky nikdo nebyl a nebyla tu už ani sekretářka. Paní Jonesová vyšla z ředitelny a pozvala mě dovnitř. Když jsem vstoupila, pan Reed zde již čekal. Ředitelka začala. „Slečno Preisová. Dopustila jste se jednání, které nelze přejít. Protože je to Váš první vážný přestupek, rozhodla jsem se s panem Reedem potrestat Vás v rámci mojí pravomoci. Usmála jsem se a chtěla ředitelce poděkovat. Její další slova byla však doslova sprchou. „Slečno Preisová, úsměv rozhodně není na místě. Internát již byl vyrozuměn, že zůstáváte po škole. Moje rozhodnutí je, že pokud Vás nemáme rovnou předat policii, tak Vám pan Reed před mýma očima vyplatí 10 ran rákoskou s tím, že abyste se naučila poslouchat, budete následně 60 minut plnit doslovné příkazy, které Vám dáme. V prvé řadě Vám však pan Reed provede osobní prohlídku. Nechci žádné výmluvy ani vysvětlení. Na to bylo dost času dosud. Nyní chci odpověď, zda trest přijímáte, nebo ne. Nic jiného. Pokud trest přijmete, na závěr dnešního sezení se rozhodnu, co s Vámi dál. Chvíli jsem přemýšlela. Bylo mi zle a špatně jsem dýchala. Každopádně jsem asi neměla na výběr a tak jsem jen zašeptala: „Přijímám.

   Ředitelka mi řekla, abych se otočila k panu Reedovi. Ten mi nejprve zkontroloval oblečení, co jsem měla na sobě, přičemž byl poměrně hrubý a dal si záležet v místech prsou, zadku a mezi nohama. Ředitelka mi pak řekla, abych se opřela o stůl. Když jsem se předklonila a opřela, dala mi pod stolem na ruce nějaká pouta, abych se nemohla zvednout. Pan Reed mi k nohám stolu připoutal nohy. Nyní jsem byla v předklonu a nemohla jsem se hýbat. Chtěla jsem začít protestovat, ale do pusy jsem dostala od ředitelky roubík. Pan Reed mi vyhrnul sukni a sundal kalhotky. To už se mi nelíbilo vůbec, ale nemohla jsem dělat nic, i kdybych sebevíc chtěla. Pan Reed počkal na ředitelku, která mu řekla, že má provést prohlídku. Nenapadlo mě, že prohlídka bude spočívat v prohlídce tělesných dutin. Vrazil mi prst do kundičky a začal tam s ním šmátrat, pak přidal druhý, třetí a nakonec ještě čtvrtý. Začala jsem se vzpouzet, ale důsledkem bylo pouze to, že jsem dostala rukou přes zadek a ředitelka mě upozornila na to, že musím spolupracovat, jinak se dohoda ruší. Pan Reed konečně vytáhnul ruku z kundičky a já si alespoň na chvíli oddechla. Ihned však následoval prst v prdelce, který naštěstí naolejoval. K tomu ale přidal ještě druhý. Víc jich naštěstí nezkoušel, ale tahle kontrola byla velice nepříjemná. Když ho to přestalo bavit, tak řekl, že je vše v pořádku. Konečně jsem se mohla trochu uvolnit. Ředitelka mi sundala roubík, šla ke skříňce, odkud vytáhla rákosku a řekla mi, že roubík mít nebudu, abych mohla nahlas počítat rány. Pak si sedla do křesla, aby na mě lépe viděla.

   Pan Reed začal s výpraskem. První rána byla naprosto otřesná. Moji rodiče mě nikdy nebili, takže jsem nečekala, jak špatné to může být. Ředitelka mi jen řekla, abych počítala. Druhá, třetí, čtvrtá, pátá a šestá rána byly také hrozné a mě po tváři tekly slzy jak hrachy. Při sedmé ráně se však pan Reed trefil na přesné místo, kde mě již předtím praštil. Ta bolest byla nesnesitelná a já jsem jen začala křičet, aby přestal. Ředitelka se zeptala co je. Já jsem řekla, že je mi zle a že jsem určitě nemocná a mám teplotu. Ředitelka řekla, že to jestli je mi špatně a jsem nemocná, nyní nezjistí, ale teplotu ověřit může. Šla do lékárničky a donesla velký teploměr snad na zavařování. Čekala jsem, že mě odpoutá, abych si mohla dát teploměr pod paži, ale místo toho si stoupla za mě a teploměr mi prostě vrazila do zadku. Myslela jsem, že ho mám až v břichu a stahovala jsem půlky, co jsem mohla, ale nemělo to význam. Po nějaké době teploměr ředitelka vytáhla a řekla, že si vymýšlím a že tedy ještě navíc na konci výprasku dostanu klystýr, abych si to zapamatovala a jestli ještě jednou neuposlechnu, tak končíme a volá policii. Řekla jsem si, že nejhorší část mám za sebou, tak to nějak zvládnu. Poslední tři rány si pan Reed vychutnal a já se snažila nekřičet příliš, i když to moc nešlo. Po tomto si ke mně stoupla ředitelka, která měla v ruce hadičku napojenou na nádobu asi s vodou. Ani jsem si nevšimla, kdy si pro to šla. Každopádně si stoupla za mě, hadičku mi strčila do zadku a já cítila, jak do mě teče ta tekutina. Velice rychle se mi začalo chtít jít na záchod. Ředitelka do mě vyprázdnila celou nádobu, vytáhla hadičku a ještě mi do zadku strčila prst, kterým ve mně kroutila. To už jsem jí musela říci, že to nevydržím a že musím nutně na záchod. Konečně mi povolili pouta a řekla, že můžu jít na záchod, ale mám se před návratem pořádně umýt. Natáhla jsem si kalhotky, vyběhla z ředitelny na chodbu, kde jsem chytla za kliku záchodu. K mému zděšení bylo zamčeno. Otočila jsem se a uviděla ve dveřích ředitelny pana Reeda s ředitelkou, jak se smějí. Ředitelka mi podávala klíč a řekla, že si neuvědomila, že je zamčeno. S vypětím všech sil jsem došla na záchod a vyprázdnila se. Pak jsem se ve sprše rychle umyla a šla zpět do ředitelny.

   Ředitelka mi řekla, abych si zase sundala kalhotky, vyhrnula si sukni a zase se opřela břichem o stůl. Když jsem to udělala, prostě si za mě sedla na židli a začala mě lízat kundičku. Zatnula jsem svaly, ale ředitelka mi řekla, že se mám uvolnit. Pan Reed si rozepnul kalhoty a vytáhnul mi před obličej svůj penis a přikázal mi, abych ho kouřila. Začala jsem a ředitelka mě při tom lízala a honila mi kundu a mě připadalo, že si zkouší, kolik se mi kam vleze prstů. Nakonec jsem měla tři prsty v zadku a celou ruku v kundě. Ředitelka prohlásila, že by to šlo a abych se otočila. Sundala si sukni a kalhotky a řekla mi, abych si klekla před ni. Já jsem klekla a ředitelka mi řekla, abych ji také lízala a honila. Začala jsem. Pan Reed si kleknul za mě a začal mě šukat do kundičky. Tohle mi připadalo jako věčnost. Když je to přestalo bavit a pan Reed se snad po třetí udělal, řekla mi ředitelka, abych přestala. Ze stolu vytáhla připínací penis a řekla mi, abych si jej připnula. Proto, abych si jej mohla připnout, musela jsem si jeho druhou část dát sama do kundičky. Ředitelka si lehla na záda na stůl a řekla mi, abych ji pořádně ošukala. Když jsem se penisem přiblížila k její kundě, tak mi pan Reed řekl, ať počkám. Přišel ke mně zezadu, nahnul mě nad ředitelku, nageloval mi zadek jak venku, tak vevnitř a vrazil mi penis do zadku. Po tom mi řekl, že můžu začít. Když jsem začala, zjistila jsem, že nemám kam uhnout. Když jsem přirazila dopředu, šukala jsem ředitelku a zároveň mi v kundičce přirazil umělý penis, který jsem měla v sobě. Když jsem přirazila dozadu, měla jsem penis pana Reeda v zadku celý. Po nějaké chvíli si ředitelka zvedla nohy, já ji musela běláka strčit do zadku a honit jí kundu. Po další době a několika udělání se obou mi ředitelka řekla, že to stačí, abych se oblékla a že můžu odejít. To byla první věc, kterou mě dnes potěšila. Rychle jsem si natáhla kalhotky a rozešla jsem se ke dveřím ředitelny, když mě ale ředitelka ještě zastavila a řekla: „ Abych nezapomněla, slečno Preisová, ještě jedna věc. Protože jsme podle kamer zjistili, že jste nedodržela zákaz a byla jste u Vaší skříňky a zřejmě máte značný problém s chováním, rozhodla jsem se, že doučování poslušnosti budete absolvovat každý týden ve stejný den. V případě, že na Vás nebudou žádné stížnosti, bude upuštěno od výchovných výprasků. Toto se však dozvíte vždy v den doučování ráno. Nyní můžete odejít.

Vypotácela jsem se ze dveří a uvědomila si, že moje vyučování již nikdy nebude jen o učení se v lavicích.

Hodnocení:

od 11 uživatelé.

Komentáře

BlackRain V2 by, Crip

Stránka vytvořena za 0.098 sekund, 16 dotazů.